Kalkulačka expozice pro astrofotografii

01Proč je pravidlo 500 na moderním fotoaparátu špatně

Pravidlo 500 říká: vydělte 500 ekvivalentní ohniskovou vzdáleností pro full frame a dostanete nejdelší expozici v sekundách, než se hvězdy rozmažou do stop. U objektivu 24 mm to dává asi 21 sekund. Snadno se pamatuje a pochází z filmu 35 mm, kde bylo zrno dost hrubé, aby skrylo pořádný kus pohybu, a kde nikdo nekontroloval negativ na 100% na monitoru 4K.

Ignoruje tři věci, které dnes hrají obrovskou roli. Ignoruje rozteč pixelů: hvězda může přejít přes fotodiodu o velikosti 6 mikronů, aniž by se viditelně rozmazala, ale stejný posun přejde přes tři fotodiody o velikosti 3,7 mikronu u těla s 61 Mpx, a to už je viditelná čárka. Ignoruje clonu, která mění, jak ostře se hvězda zobrazí od začátku: světelný objektiv otevřený naplno soustředí víc energie do menšího bodu, takže pohyb je vidět dřív. A ignoruje místo na obloze, kam míříte, které mění rychlost, jakou se hvězdy pohybují po záběru, třikrát i vícekrát.

02Co NPF doopravdy počítá

Pravidlo NPF bere v úvahu všechny tři. Jeho přesný tvar je t = k × (16,856 × N + 0,0997 × f + 13,713 × p) / (f × cos δ), kde N je clona, f ohnisková vzdálenost v milimetrech, p rozteč pixelů v mikronech a δ deklinace toho, na co míříte. Faktor k je vaše tolerance: 1 pro skutečně bodově ostré hvězdy na 100%, 2 nebo 3, pokud je snímek určený na obrazovku v běžné velikosti.

U full frame těla s 24 Mpx při 24 mm f/2.8 vychází blízko pravidla 500. U těla s 61 Mpx dává obvykle poloviční čas a ten rozdíl je skutečný: fotíte-li na tomto těle na čas podle pravidla 500, jsou hvězdy po přiblížení malé oválky.

03Odpovědí není delší expozice, ale víc expozic

Lidé se pravidla 500 drží, protože kratší závěrka znamená tmavší snímek a zvyšování ISO na kompenzaci znamená víc šumu. Skládání snímků to řeší správně. Pořiďte deset nebo dvacet snímků na čas podle NPF a zprůměrujte je v softwaru: náhodný šum se vyruší a skutečný signál se zesílí. Dostanete čistotu mnohem delší expozice a hvězdy, které jsou stále body.

Údaj „snímků ke skládání“ výše říká, kolik expozic na čas NPF dá dohromady čtyři minuty celkového světla, což je rozumný cíl pro snímek Mléčné dráhy z tmavého místa. Při focení je to víc práce a ve výsledku mnohem méně kompromisů, a přesně z toho vznikl v podstatě každý čistý snímek noční oblohy, který obdivujete.

04Dvě praktické poznámky, které kalkulačka dát nemůže

Skutečným rizikem je ostření. Víc astro snímků pokazí ostření než rozmazání do stop. Autofocus na hvězdě nefunguje. Přepněte na ruční ostření, v živém náhledu použijte maximální zvětšení na nejjasnější hvězdu, kterou najdete, zaostřete, dokud není co nejmenším bodem, a pak přelepte zaostřovací kroužek páskou: během noci, jak objektiv chladne, se posouvá.

Koma je důležitější než poslední clona. Většina světelných širokoúhlých objektivů zobrazuje při plně otevřené cloně hvězdy v rozích jako malá křidélka místo bodů. Zaclonění o jednu clonu od maxima to obvykle výrazně zlepší a při skládání snímků vás stojí mnohem méně, než se zdá. Svůj objektiv vyzkoušejte za jasné noci, než pojedete někam do tmy.

05Často kladené otázky